Někdy se stačí na chvíli zastavit, nadechnout… a podívat se pravdě do očí. Jako společnost máme sklon mluvit o inovacích, konkurenceschopnosti a budoucnosti — a přitom přehlížet ty, kdo tyto vize mohou skutečně tvořit.
Článek hlavního ekonoma České spořitelny Ing. Davida Navrátila, který zde s jeho laskavým svolením přetiskujeme, je tak trochu nenápadným, ale o to silnějším voláním po změně: připomíná nám, že tisíce nadaných dětí u nás zůstávají neviditelných, ačkoliv právě tyto malí géniové mohou ovlivnit náš inovační potenciál a naši budoucnost.
Je to text, který přemýšlejícího člověka vskutku zasáhne. I mě, autorku blogu Education online, osobně zasáhl natolik, že mohu s čistým svědomím říci: podepisuji každé slovo. Je to čtení, které člověka nutí zastavit se, zamyslet a dívat se na realitu bez iluzí.
Článek ale současně otevírá naději: naději, že změna je možná, pokud si začneme více všímat věcí, které tak často přehlížíme.
Pojďme si tento článek společně přečíst. A možná i začít něco měnit.
Národ, který přehlíží své génie
David Navrátil
Nov 30, 2025
Česko se tváří, že má jen pár nadaných dětí, ale ve skutečnosti jich jsou desetitisíce. Pokud je včas nerozpoznáme a nepodpoříme, přicházíme o budoucí vědce, inovátory i motor ekonomického růstu.
Česká ekonomika, jak ji známe, jede setrvačností. Na první pohled relativně úspěšný průmyslový stroj, stále konkurenceschopný v evropském kontextu. Jenže pod kapotou se vaří problém, o kterém se v debatách o školství, rozpočtech nebo produktivitě mluví až překvapivě málo.
Nejde jen o nedostatek financí, učitelů, zda tablety do každé třídy, zda zakázat telefony, nebo jestli fakt děti musí umět víc o Mezopotámii než o komunismu.
Jde o dítě, které má výjimečné schopnosti. Ale nikdo si toho nevšiml.
Nová studie od Miroslavy Federičové a Aleny Bičákové z think-tanku IDEA při CERGE-EI říká: v Česku přehlížíme desetitisíce nadaných dětí, které by mohly být motorem budoucí prosperity. Ale protože neodpovídají představám systému, často ani svým rodičům, zůstávají neviditelné. A to není jen chyba školství. Je to ekonomická katastrofa v přímém přenosu.
Český paradox: máme nadané děti, jen o tom nevíme
Podle oficiálních statistik máme v základních školách pouhé 0,2 % „nadaných žáků“. To by odpovídalo zhruba 2 dětem na každých 1000. Jenže analýza výsledků mezinárodních testů TIMSS a PISA říká něco úplně jiného: ve 4. třídě je nadaných přes 10 %, mezi 15letými dokonce 13 %, z toho 3 % mimořádně nadaných.
Rozdíl je zásadní. Znamená to, že v praxi přehlížíme přes 90 % dětí, které mají potenciál vysoce nad průměrem. A to jsme pořád jen u kvantitativního nadání. Tedy u schopnosti logického myšlení v matematickém kontextu, které přitom OECD i ekonomická literatura dávají do přímé souvislosti s inovacemi, vědou a technologickým pokrokem.
Jinými slovy: ztrácíme generaci lidí, kteří by mohli navrhnout lék na rakovinu, nový algoritmus pro umělou inteligenci, nebo aspoň opravit český daňový systém a digitalizovat stát.
Proč se to děje? Protože systém nevidí, co nečeká
Český školský systém v identifikaci nadání selhává, protože se spoléhá na výběr „na oko“: dítě se musí nahlásit, někdo ho doporučí, škola osloví poradnu. Jenže děti s nejtalentovanějšími mozky často nevynikají hlasitostí nebo kázeňským výkonem. Často to bývají introverti, někdy z chudých rodin, jindy holky, které do matematického stereotypu zkrátka „nesedí“.
A tak výsledky testů ukazují, že:
- Třetina nadaných dětí vyrůstá ve znevýhodněném prostředí: bez vysokoškolsky vzdělaných rodičů, s nedostatkem podnětů nebo učebních pomůcek.
- Dívky jsou systematicky přehlížené. Zatímco v reálu tvoří téměř polovinu nadaných, oficiální čísla uvádí pouhých 25 %.
- Mnoho nadaných dětí se nedostane na odpovídající střední nebo vysokou školu, protože rodiče ani netuší, že jejich dítě má výjimečné schopnosti.
V jiné zemi by takové děti měly speciální program, individuální plán, možná přístup ke kouči. U nás často slyší „počkáme, až ti půjde i čeština“ nebo „není potřeba vyčuhovat“.
Ekonomika bez excelence? To nepůjde
Když se bavíme o růstových strategiích pro Česko, „jak se vymanit z pasti levné práce“, jak zvýšit produktivitu, jak zlepšit inovační kapacitu, často zaznívá mantra o „potřebě změnit strukturu ekonomiky“. To je v pořádku. Ale otázka zní: kdo to má udělat, když ty nejchytřejší talenty včas nepoznáme, nepodpoříme, nebo jim ani neumožníme studovat?
Růst je čím dál víc poháněn „intelektuálním kapitálem“, tedy lidmi s vysokou kognitivní kapacitou, schopností tvořit nové věci, rozumět systémům, navrhovat algoritmy, optimalizovat procesy. A přesně tyto lidi, kvantitativně nadané děti, my v Česku ztrácíme.
Ne proto, že by tu nebyly. Ale protože nepřichází z těch správných rodin, nemají správné skóre v češtině nebo neumějí se prosadit na třídní schůzce.
Tohle není jen pedagogický problém. To je strukturální ztráta potenciálu celé ekonomiky.
Co s tím?
Studie doporučuje, co dává smysl: plošnou identifikaci nadání na školách, s využitím nástrojů, které máme: testy, data, dotazníky. A hlavně cílenou podporu ohrožených skupin: dívek a dětí ze znevýhodněného prostředí.
To ale nestačí. Potřebujeme změnu kultury. Potřebujeme si jako společnost přiznat, že nadání se nerodí jen v lepších čtvrtích Prahy nebo v rodinách s knihovnou. Může přijít odkudkoliv. A je na nás, jestli to dítě dostane příležitost, nebo se z něj stane další frustrovaný středoškolák, který z matematiky slyšel jen, že je „moc rychlý a měl by se krotit“.
Máme na víc
Česko má problém s produktivitou, s růstem, s inovacemi. Ano, to všechno víme. Ale možná největší problém máme s představou, kdo všechno může být úspěšný. Někdy to totiž není to dítě, které se hezky hlásí. Někdy je to ten, koho nikdo neposlouchá. Ale umí spočítat věci, které jiným ani nenapadnou.
V něm je budoucí růst. A nevidět to, znamená být chudý. Nejen ekonomicky, ale i mentálně.
Education online děkuje autorovi článku ing. Davidu Navrátilovi, hlavnímu ekonomovi České spořitelny, za svolení přetisknout tento článek.
Tento a další články můžete sledovat na blogu autora Peníze, procenta a prosperita.